Skauting není věda, kterou by bylo nutné studovat, ani sbírka nějakých zásad. Nejsou to rovněž vojenské předpisy k výcviku kázně a k potlačení individuality nebo iniciativy. Naopak. Je to radostná hra na život a pro život, která se hraje především v přírodě a kterou společně hrají miliony mladých lidí na celém světě. Pomocí poctivé hry se učí čestně žít plný a radostný život v lásce k bližním a úctě k přírodě. Učí se nebýt závislými na tom, co člověka zotročuje - na penězích, televizi, počítačových a hazardních hrách, konzumním způsobu života, tělesných požitcích, alkoholu, drogách, módních trendech, reklamě...

Skauting je idea

založená na třech základních principech, kterými jsou:

1. Povinnost vůči Bohu, chápaná jako povinnost hledat v životě vyšší hodnoty než materiální.

2. Povinnost vůči ostatním, která je pojata jako závazek účastnit se na rozvoji společnosti, jako úcta a láska prokazovaná bližním a přírodě.

3. Povinnost vůči sobě, chápaná jako odpovědnost za rozvoj sebe sama.

Cíl skautingu

Skauting je dobrovolné nepolitické výchovné hnutí mladých lidí, přístupné všem bez rozdílu původu, rasy nebo náboženství. Protože skauting je výchovné hnutí, jeho cílem je všestranný rozvoj různých složek osobnosti člověka. Při určitém zjednodušení můžeme rozlišit tyto oblasti osobního růstu:

Fyzický rozvoj – rozvoj smyslů, zdravý životní styl, udržování dobré kondice, otužování.

Rozvoj intelektu – schopnost myslet a využívat informace v novém prostředí originálním způsobem, podpora zvídavosti, všímavosti, paměti, vynalézavosti a tvořivosti.

Citový rozvoj – poznávání vlastních citů a schopnost je vyjádřit, umělecká tvořivost, schopnost své city ovládat.

Sociální rozvoj – schopnost spolupracovat s druhými, rozvoj komunikačních schopností a služba potřebným.

Duchovní rozvoj – chápat svůj život jako naplňování určitého poslání, výchova ke kvalitním vztahům k druhým, výchova svědomí.

Rozvoj charakteru – poznat svou vlastní odpovědnost k sobě, naučit se respektovat druhé, dělat vlastní odpovědná rozhodnutí, stanovovat si cíle a nacházet potřebné kroky k jejich dosažení.

Skauting je metoda výchovy a sebevýchovy vedoucí k určitému životnímu stylu. To, že skauting je životní styl, jej odlišuje od různých zájmových kroužků a aktivit. Mohu chodit do elektrokroužku, do klavíru, do angličtiny, ale ne „do skautu". Tam nestačí chodit, skauting je potřeba žít.

Skautská metoda

Svého cíle chce skauting dosáhnout zejména pomocí těchto prostředků:

Skautský zákon. Jsou to pravidla hry pro soužití ve skautském společenství. Provází nás životem jako ideál, kterého chci dosáhnout a denně dosahovat. Sám o sobě ale není cestou nebo cílem životní cesty skauta. Je pomocným prostředkem, ukazatelem správné cesty, který nám pomáhá najít východisko v různých situacích. Skautský zákon není seznam zákazů, nechce mladé lidi zastrašovat. Je formulován pozitivně, je to pozvánka k rozvíjení sebe a svého lidství.

Skautský slib. Je to svobodná a dobrovolná odpověď jednotlivce, který tak dává ostatním skautům najevo: Objevil jsem hodnoty, podle kterých chcete žít, a chci a s vaší pomocí se pokusím žít v souladu s nimi. Skautský slib tak spojuje všechny skauty a skautky na celém světě. Slib je startovním bodem osobního růstu mladých lidí, protože skrze slib vlastně přebírají osobní odpovědnost za svůj další vývoj.

Využívání skautské symboliky. Znakem většiny skautských organizací je lilie. Vypadá jako špička kompasové střelky na starých mapách. Ukazuje vzhůru a správným směrem. Ukazuje cestu k plnění povinností a službě druhým.

Družinová soustava. Každý oddíl je rozdělen na skautské družiny. Práce v malých skupinách (družinách) umožňuje přetvářet neformální partu v učící se společenství, v jehož rámci se děti seznamují se základy mezilidské komunikace. Má proto velkou výchovnou hodnotu pro charakter. Vede každého člena k názoru, že má určitou odpovědnost za družinu. Vede každou družinu k názoru, že má konečnou odpovědnost za úspěch oddílu. Tím se skauti pozvolna učí, že mohou říci něco podstatného k tomu, co se děje v jejich oddíle. Družinová soustava tak vytváří oddíl a tím i celé skautské hnutí, tedy opravdové společné úsilí.

Služba společnosti. Posláním skauta je dělat druhé lidi šťastnějšími - nejen hrát hry a spát v lese. Pokud lidé věří, že účelem jejich života je pouze přijímat, jsou na opačném pólu proti skautingu. Součástí skautingu je chtít usnadnit život druhým a radovat se z toho. Pro povrchní lidi, pro které je skauting jen hrou, je to vše nepochopitelné, směšné a nepraktické. Sobectví se neslučuje se skautingem. Služba potřebným nás tohoto sobectví zbavuje, a to tím, že se sami snažíme udělat něco pro druhé. Potlačení vlastního já, rozvíjení lásky k bližním a služba druhým dokonale mění lidské srdce.

Učení se formou praktických činností. Skauting nevede k teorii života, ale k praxi. Proto v programu nesmějí chybět nejrůznější činnosti a aktivity zajímající mladé lidi. Klasické učení přenechává skauting škole a sám dává přednost činnostem, které může každý na vlastní kůži zažít, sám si je vyzkoušet a potřebné znalosti tak prakticky získat.

Pobyt a činnosti v přírodě. Příroda nemá být pouhou kulisou. Prostřednictvím přírody se snažíme poznávat své místo v řádu stvoření.

Skautská stezka. Výrazným znakem skautingu je to, že není jednostranně zaměřen, ale poskytuje možnost kombinace různých výchovných disciplín a prvků z různých oborů činnosti, což jejich účinnost umocňuje. Všechny znalosti, dovednosti a aktivity jsou seřazeny do systému nazvaného skautská stezka. Podobně jako cesta nás totiž postupně vede k cíli.

Využití her. Žádná hra se neobejde bez dodržování pravidel. Při hře se tak zábavnou formou nenápadně učíme čestnému jednání.

Spolupráce mladých lidí s dospělými. Dospělý vytváří prostředí bezpečí a důvěry pro činnost dětí. Mladší děti přímo vede a ukazuje jim cestu, starší děti a mládež pak na této cestě spíše doprovází. Jak? Především svým vlastním příkladem.