Přítomnost skautů ve farnosti

Vidím veliký rozdíl mezi nabídkou využití volného času a systematickou prací v životě dítěte i dospívajícího člověka. A to hlavně proto, že systematická práce je mnohem náročnější, protože napomáhá k celkovému duchovnímu a duševnímu růstu.

Proto vidím úlohu skautské organizace, zvlášť pokud jde o homogenní skaut, jako veliký úkol i velikou službu pro mladého člověka na cestě jeho dozrávání v oblasti lidské i duchovní. Ale to všechno je asi stejné jako s vlastními ideály. Ty jsou zde, ale vždycky je mnohem těžší je uvádět do běžného života. To už pak záleží na konkrétním přístupu každého jednotlivého člena, jak tyto veliké ideály a hodnoty života sám přijme a dá jim trvalé místo ve svém životě.

A protože nejde jen o umění rozdělat v zimě oheň, ale jak se stát a zůstat vždy čestným, pravdivým... člověkem. Na samotném začátku nemusí být všechno ideální, ale k ideálům je potřeba denně dorůstat. A to není podstatné jen u těch nejmenších, ale i u dospívajících a dospělých. Vždyť z toho, co přijme kluk nebo děvče na samotném začátku, to je ideál, pro který se nadchne, nemůže vyrůst jako z dětského oblečení, ale pomalu dorůstat k osobní zodpovědnosti za sebe i druhé, v ochotě radostné služby pro druhé.

Proto jsem rád, že potkávám mezi mladými tyto nadšence pro krásnou věc. Moc jim všem přeji, aby zůstali své cestě co nejvěrnější a dařilo se jim plnit to, co každý z nich vyslovili ve svém slibu v blízkosti slibového ohně.

P. Vojtěch Glogar, SDB

Slovo duchovního rádce

Milí rodiče, přátelé a příznivci skautské organizace,

snad na úvod bych poznamenal, že 6. skautské středisko duchovního rádce v rámci skautské organizace vlastně nemá - měl by to být člen skautské organizace, někdo, kdo v ní vyrostl. Středisko se však snaží zajistit nejrůznějším způsobem jeho činnost. Někdy se jim podaří pozvat na akci pro vůdce oddílů či rádce družin některého duchovního rádce odjinud – třeba P. Pavla Opatřila nebo P. Jiřího Veselého, SDB. Jindy se snaží některé členy vedení vyslat na akce v rámci vlastního skautského vzdělávání - ať už jde o každoroční skautský seminář v Praze nebo Ekumenickou lesní školu. S rádci vlčat leccos konzultuje salesián Michal Svoboda, kterého jistě znáte z oratoře. Je také skaut.

Vedení střediska se však snaží spolupracovat i s kněžími salesiány (neskauty) působícími ve zdejší farnosti. V rámci místního skautského vzdělávání připravuji Rádcovské stopy. Jde o tříletý cyklus témat s příběhem, doprovodným slovem a navrhnutým úkolem. Polovinu těchto témat již vytvořil P. Vít Dlapka, SDB (skaut), mou snahou je cyklus dokončit. Snažíme se i spolupracovat s jednotlivými oddíly dle jejich požadavků a našich možností - ať už jde o účast na skautských slibech a zajištění předcházející mše svaté na táboře, případně o účast na některé oddílové výpravě. Starostlivost o mnohé členy střediska patří už k naprosto běžné práci ve farnosti.

Snad by také bylo vhodné zmínit, co jako spolupracující místní duchovní neděláme. V rámci skautské organizace nemáme žádnou pravomoc, protože nejsme jejími členy. Nejmenujeme rádce a vůdce oddílů (navrhnout a vyjádřit se můžeme jako kdokoliv z vás). Nejsme ti, kteří - když se přijdou někam podívat a případně je někdo vyfotí do Života farnosti – automaticky ručí za veškeré dění. Za činnost ručí v rámci svých kompetencí rádci družin, vůdcové oddílů a vedení střediska. Neurčujeme hranice skautské totožnosti – určení toho, co je ještě skautské a co už není.

Středisko také spolupracuje s duchovními, kteří pochází ze Zlína, ale působí jinde. Vzpomenu třeba přednášku P. Václava Čunka, SDB na víkendu střediskové rady nebo na putování Velkou Fatrou s P. Marianem Huskem, OPraem.

Zkusím to shrnout. Středisko svou činností nabízí poměrně dost podnětů i v duchovní oblasti. Kdo chce, využije jich, kdo nechce, téměř se s nimi nepotká. U mladších navíc velmi záleží na tom, jaká je úroveň jeho družiny a jeho rádců. Rozhodně není stejná.

A rodiče – váš zájem, vaši vstřícnost, poděkování – to všechno takový rádce i vůdce potřebuje. Když se po táboře děti hrnou z autobusu, přivítají se a pak rodiče ještě přijdou za vedoucími a řeknou: „Děkujeme," to dá jistotu, že si vynaložené práce vážíte.

P. Pavel Šimůnek, SDB